Výběr redakce

Učitel Marek Velechovský z Nymburka patří ke stálicím projektu Week of Life a od počátku zde má celkem 434 týdnů. V posledním výběru redakce jsme ocenili jeho neuvěřitelnou činorodost a v dnešní vzpomínce podtrhneme jeho nádhernou hravost a schopnost experimentovat. To už ostatně ocenila i redakce v září 2010: Pojmout týden způsobem, pro jaký se rozhodl Marek Velechovský, jistě vůbec nebylo snadné. Zachytit totiž svoji maličkost 9x denně po dobu jednoho týdne a ještě u toho dbát na to, aby bylo z výsledné mozaiky patrné, co jsme během dne prožili, chce jistě pevné nervy. Mnoho z vás ve svých týdnech po počátečním ostychu vystupuje více či méně z anonymity, což nás moc těší, jelikož se s vámi můžeme seznámit “tváří v tvář”, i když pouze prostřednictvím monitoru. Markův Life in my Face se mu moc povedl a stejně jako mnozí z vás se těšíme, co připraví příště.

Důchodce Josef Písek z Havířova je první kdo zveřejnil týden se společným srazem členů projektu Week of Life a výtvarné skupiny OVARt v Dobšicích u Znojma. Pepík je indiánský náčelník projektu a v mnoha směrech je velmi inspirativní a obdivuhodný. Ve svém věku žije stále aktivní život, který mu nyní zpestřuje vnuk Oskar, chodí na pravidelné procházky, jezdí autem a v pohodě také zvládne třídenní sraz. Nadto dokáže v pohodě sestavit a dodat výstavní soubor. Děkujeme mu za jeho účast v projektu a přejeme hodně sil do dalších dobrodružství.

Hanage z Ostravy je tak trochu tajemná členka projektu Week of Life, která zde vytváří své skvělé týdny už 13 let a má jich celkem 103. Nicméně stáli fandové projektu její poetickou tvorbu dobře znají, protože její týdny pokaždé na titulní stránce svítí a vyčnívají. Jsou výhradně bez textů, což v jejím případě není na závadu, Hanage totiž umí psát vynikající poezii světlem, zachyceným ve svém fotoaparátu. A pokud se vám bude zdát, že její týdny mají něco společného s osobitosti a kouzlem Francie, tak jste hodně blízko, protože Hanage je tento svět velmi blízký. Shodou okolností je tento její první vzpomínkový týden ze srpna 2010 na titulní straně společně s jejím posledním týdnem a tak můžete bezprostředně porovnat jak je její fotografické vidění konzistentní a jedinečné. Přejeme příjemný zážitek.

Dnes se ve výběru redakce podíváme do Indie, kam se s partou přátel v únoru vypravil ajťák a člen redakce Zdeněk Kamrla z Ostravy. Tento týden je prostřední ze tří, které mapují cca 4000km dlouhou cestu po středozemí Indie, na které cestuje taxíky, tuktuky, autobusy, vlaky, letadly a pěšky. Indie je pro Evropany z mnoha úhlu pohledů hodně jiný svět a také nám v mnoha směrech otevírá oči ve smyslu vnímání životních priorit. Ve formátu kroniky Week of Life je pro sdělení takového zážitku docela málo prostoru, ale jistě se můžeme těšit na nějaký podrobnější cestopis až to Zdeněk v hlavě všechno zpracuje.

Dnes uděláme ve vzpomínkách trochu skok dopředu. Ačkoliv kovotlačitel z Nesvačilky Jan Vrba je členem projektu již od roku 2011, tento týden je až z roku 2018. Honzovi se kdysi poněkud život obrátil naruby a rozhodl se k novému začátku a stihl zde od té doby vytvořit 133 skvělých týdnů. V tomto prvním se vyznává z toho že JE … jinej, vyměněnej, šťastnej, zamilovanej, šílenej, vystavenej, dojatej … mimo tíhu času … a týden je výjimečný už jen vernisáž jeho první autorské výstavy "Po setmění". Na vernisáži v čítárně UniJazzu bylo doslova narváno, vždyť jen WoLáků tam bylo deset, včetně zakladatele projektu Adolfa Ziky. Důkazem, že Honza je především šťastnej je skutečnost, že se právě dnes žení a my v redakci novomanželům srdečně gratulujeme a přejeme vše dobré do dalšího života.