v některých směrech to mají děti jednodušší, když jsem si v devíti letech zlomil stehenní kost, pořád si pamatuju ten pocit, že to tak prostě v životě bývá...o třicet let později se nechám vyděsit dvoudenní boletí v rameni, že už to lepší nebude ;)

ano Lukáši je zvláštní mít v Krkonoších pověšené na zdi zážitky z Tibetu a Nepálu,ale je to soubor z výstavy a než by ležel tak si visí...zní to jako že je to skoro to samé že,ale...děti jsou vděčné téma na fotografování za jakékoliv situace a pokud je to v prostředí které je sociálně hodně pod čarou, tak je to i smutné a pro Evropana skutečně dojemné...

Tak to je krasny tyden..moc se mi tu libilo

u Nepálu v roubence jsem si vzpomněl na soutěž, kde bylo tak 5 nej fotek a z toho tři vaše...říkal jsem si chudák AZ ;) btw pro mě byl vítěz ten portrét-neportrét s těmi dvěma chlapci, byl úplně jiný než všechny ostatní, a to drama snad nejhlubší (pohledem Středoevropana...)

Ano Mirko,můj druhý týden na WOL a přiznání je polehčující okolnost,není to žádná brnkačka,jak by se na prvé seznámení se s projektem mohlo zdát...ale přesto je to výzva a navíc se tímto naskytl i zajímavý a leckdy netradiční pohled na své dny...

Tak a už je tu druhý týden:-)) Zdravím Mirka