Máš to pěkný kamaráde … a dej si pozor, Zvíře jménem podzim je za dveřmi … přichází pomalu a plíživě a zadírá se snadno pod kůži a do duše … na to jsou výborné chvilky z léta, které si člověk musí uschovat jako ohřiváčky do nepohody … jakkoliv je minulost jen záznam minulosti a budoucnost jen iluze … to podstatné se děje TADY a TEĎ … na každém místě, v každé sekundě … celý život se zabývám tak trochu srandovně a prvoplánově úvahou, který bude ten pravý okamžik, kdy si řeknu „tak pro tohle jsem na světě“ … aby zdůvodnil svou existenci a splatil příděl vzduchu, který vydýchám … ale kdoví … možná ten okamžik už přišel a já ho nerozpoznal … kdo ví co bude dál … jisté je jen to, že mrtvý prd ví … a my jsme ještě tady a ŽIJEME …

pondělní fotky mě přitahují...moc))) a nedělní houbičky jsou prostě roztomile malé :-)

Paráda, ten klíč mě dostal..:-)

Moc díky všem :) Vláďo, tak to budeme muset něco vymyslet :)

Občas se mi u tvých fotek stává, že vidím něco, nějaký fragment, který bych si chtěl vyfotit. Asi tě někdy přepadnu a budu tě nenápadně sledovat - mohl by z toho být i celý výstavní set ;)

Moc pekné! Utiecť teraz nemám kam, ale tu som si oddýchla!

..ráno krmím ptáče..:-) To je tak hezké, Honzí:-))

Moc pěkný to máš, barvy podzimu a levitující klíč, to je TOP. :-)

Moc pekne!

Stíny vždycky přejdou, protože prostě musí, to je přírodní zákon. Podstatné je, že je ONA a že jste spolu...