Výber redakcie

Venku pomalu ale jistě přituhuje a proto se dnes skočíme ohřát do tepla, paradoxně však budeme cestovat na sever. Podíváme se do květnového týdne policistky Jany z Jaroměře, který stihla zveřejnit na samém okraji půlroční podmínky stáří týdne, který ale stojí rozhodně za to. Podstatná část týdne se odehrává u Baltu, kde to má Jana moc ráda a moc ráda se tam vrací. Podle toho také reportáž vypadá, je to prostě taková dokonalá reklama k návštěvě naších severních sousedů. Děkujeme ji za to a těšíme se na pokračování příběhu, ve kterém se Jana vzdala svobody.

Dnes se ve vzpomínce podíváme na úplný začátek projektu, do prvního týdne mechanika Radka z Prachatic, který začíná 29.6.2009 a byl zveřejněn mezi prvními 12.8.2009. Radek má ostatně ve svém portfoliu vzácnou ikonu označující první uživatele projektu. Týden je beze slov a patří k těm, co slova ani nepotřebují. Radek umí skvěle zachytit podstatu okamžiků dní a jeho report z pracovního i soukromého života je velmi výmluvný. V kontextu významu vzpomínek není bez zajímavosti, že v týdnu najdete třeba cenu pohonných hmot ze dne 30.6.2009. Radek má v projektu celkem sedm týdnů, naposledy se ozval před pěti lety a tak se budeme těšit, že nám ještě něco ze svého současného života ukáže.

Není žádné tajemství, že máme v redakci rádi prvotiny uživatelů, kteří ihned pochopili princip projektu Week of Life. Patří k ním také tento první týden studenta Ondřeje Sakha z Prahy, který je vnukem zkušeného WoLáka Františka Špačka. Vytvořil týden z prázdnin u babičky a dědy a tak nám ukázal Františkův život s jiného pohledu, což máme také moc radí. Povedlo se mu to skvěle, především z dokumentačního hlediska a tak budeme doufat, že se mu v projektu zalíbí a bude pokračovat.

Kuchařka Šárka Lisníková z Ostravy vytvořila svůj první týden v projektu Week of Life 10. března 2010, tedy před více než 12 lety. Nebyla si tenkrát jistá, jestli má dále pokračovat, ale projekt ji krásně vtáhl do sebe a Šárka následně sestavila neuvěřitelných 558 skvělých týdnů života. Nyní se už téměř dva roky neozvala, přednost zřejmě dostaly rodinné problémy, které se ji zamíchaly do života. Z pohledu redakce to je velká škoda, protože už v tomto prvním týdnu je zřejmé, že její fotografické vidění je výjimečné a její týdny dodnes patří k tomu nejlepšímu co je v projektu uloženo. Podívejte se jak ten čas letí, ono to je na dětech velmi vidět a zkuste si vzpomenout, kdo si na vstup Šárky do projektu pamatuje.

Podzim je v plném proudu a tak se půjdeme podívat někam, kde je opravdu krásný. Třeba do Novohradských hor společně s důchodcem Josefem Pískem z Havířova, který zde pravidelně jezdí za Návraty do rodného kraje. Letos na podzim přidal do série návratů "jen" tři týdny, ale jsou v nich všechna známá a kouzelná místa jeho nádherného rodného kraje. Pepík v nich udělal jakousi inventuru a zjevně se obává, zda se zase na jaře do svého rodného kraje vrátí. Budeme mu tedy všichni společně držet palce, ať mu jeho neuvěřitelná vitalita vydrží a ještě nám tady ukáže mnoho dalších návratů.