Výber redakcie

Těch míst, které jsem díky vašim týdnům mohli navštívit a prožívat spolu s vámi euforii z poznávání neznámého či oprašování vzpomínek je už neskutečně mnoho a jako další přibyl do sbírky zážitek Yvety Klusoňové, která nás provedla atraktivními místy staré dobré Anglie. Přestože jsou “dovolenkové” týdny svojí podstatou odlišné od dokumentování běžného koloritu života, i cestování či odpočinkové dny k našemu životu patří a proto mají i své místo na WoL.

Jen tak si trošku máznout a z mozaiky všedního dne se rázem stane umělecký počin. Tak přesně působí druhý týden Alekseye Badanova, který se připojil k těm členům WoL, kteří při prezentaci svého týdne života experimentovali s jeho formou zobrazení a umožnili nám tak originální podívanou. Nápadů si vážíme a to především těch, kde se originalita nepodepisuje na kvalitě samotné výpovědi.

S prosluněným týdnem prvních zářijových dnů na Week of Life zavítal i další z našich nováčků, Petr Eliáš. A přestože jsou sluncem zalité dny vždy velmi lákavé a příjemné na pokoukání, jemu se podařilo nás doslova očarovat fotografií, která je jako vystřižená z doby před několika desítkami let a nedalo nám jinak, než ji použít jako reprezentanta dnešního výběru redakce. Petrova prvotina je dynamická, plná zajímavých detailů a především nám alespoň maličko odkryla život dalšího obyvatele naší planety.

Při zadání jména města, kterým je například v tomto případě High Wycombe, do vyhledávače vám vyskočí několik odkazů, kde se můžete dozvědět podrobnější informace o počtu obyvatel, historii, úrovni vzdělání apod. Nic se ale nevyrovná tomu, když se na dané město můžete podívat přímo očima jeho obyvatel a prožívat s nimi specifickou atmosféru daného místa, jako je tomu v případě Jonathana Slee, který v High Wycombe bydlí a již podruhé nás provází svým životem. Tentokrát je jeho týden laděn do pochmurnějších tónů a o to víc umocňují specifičnost života v Anglii, který je tak známý pro své uplakané počasí a časté mlhy.

Miroslav Jarý na Week of Life přispěl již svým 4. týdnem a my s potěšením konstatujeme, že s kvantitou v jeho případě vůbec neklesá kvalita, spíš naopak. Pro Miroslavovy týdny je charakteristická záliba v detailech všedního dne a také specifické zabarvení, které dodává jednotlivým fotografiím na dramatičnosti a zároveň je dobře rozpoznatelným znamením jeho “rukopisu”.