Výber redakcie

Opět prvotina a opět sklidila naše velké ovace. Krásně barevně pojatý týden života designérky Kateřiny Krasikové již na první pohled o své autorce prozradí, že hledáčkem svého fotoaparátu vyhledává zajímavé momenty svého života a navíc je umí i velice dobře zachytit. Během dokumentování svých 7 dnů se jistě nenudila a nudit se rozhodně nebudete ani vy při jeho prohlížení.

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary letos oslavil krásné 45. narozeniny a návštěvnost byla opravdu hojná. Každý rok se do Varů vydávají tisíce návštěvníků, aby shlédli všemožné druhy filmů, potkali nějakou tu celebritu či s s ní dokonce poseděli na baru, ale hlavně si to pořádně užili. A jak takové “festivalování” vypadá? To nám ve svém týdnu skvěle přibližuje David Papánek, kterému se na těch několik dní propojil festivalový život s tím všedním a své souznění s MFFKV, jak to on sám nazývá, zachytil jak na film, tak i digitálem, takže máme možnost vychutnat si festivalové opojení ve dvojí formě.

Těžko říct, jestli je to profesí grafičky nebo zálibou v malování, ale fotografie Jany Melišové, které jsou již na první pohled charakteristické zaměřováním se na detaily jejího života, v sobě skrývají spoustu emocí a my si jen říkáme, jaká je škoda, že se tento týden neobjevil na stránkách projektu předtím, než jsme začali vybírat fotografie do fototématu Emoce. Jsme také moc rádi, že díky přibývajícím členům ze Slovenska a z Ruska se nám nyní nabízí možnost porovnávat styly focení jednotlivých národů a věřte či ne, každý z nich má svá specifika a to své vnímání okolního světa.

Asi málokdo by v týdnu Yuriho Zaka poznal jedno z největších měst na světě a zároveň i hlavní město Ruska. Yuri nám svůj život totiž servíruje tak syrovým způsobem, že i Moskva, známá svým opulentním stylem, získává najednou úplně jiný rozměr. Navíc je také velice zajímavé porovnávat dny, které jsou zahalené do černobílé a ty, které mají barevný nádech. 01, jak zní název Yuriho prvotiny, je důkazem, že WoL se dostává ruskému obyvatelstvu hodně pod kůži a my jsme za to jenom rádi, jelikož se v jejich podání jedná o kvalitní a cennou výpověď o dalším národu, který má jistě hodně co ukázat.

Jaký je asi život člověka, jehož povolání mu dává sílu ovládat vlastníma rukama několika set tunový kolos a zároveň i odpovědnost za životy desítek lidí? Z prvního týdne, který nafotil v Maroku, jsme se o strojvedoucím Romanu Jarošovi mnohé nedozvěděli, přestože jeho týden patřil k velice zajímavým. Pak se na dlouhou dobu odmlčel a nám nezbývá než konstatovat, že jeho návrat v podobě zdokumentovaného všedního života je více než zdařilý. Romanovi se do vínku dostalo nejenom mnoho radosti a vtipu, ale také fotografického nadání, které hrdě prezentuje ve svém Týdnu skoro celém na kolejích.