Výber redakcie

V životě každého z nás může nastat chvíle, která zcela zásadně ovlivní naše budoucí kroky a donutí nás uvědomit si, že zdraví je opravdu to nejcennější, co máme. Takovým okamžikem pro pana Petra Hrubého byl jistě i den 8.3., kdy se ráno probudil a zjistil, že neovládá polovinu svého těla a že se na několik dní bude muset svěřit do rukou lékařů a na nějaký čas se jeho „domovem” stane nemocniční lůžko. Přestože si chtěl zpočátku tyto chvíle zaznamenat sám pro sebe, vydržel fotit celý týden a díky tomu nás mohl zavést do nemocničního prostředí a ukázat život pacienta, který si zažil na vlastní kůži se vším všudy: vyšetřením, nudou, bolestmi, ale také štastnými chvílemi, kdy člověk zjistí, že je mu již lépe a brzy ho pustí zpátky domů. Za tuto odvahu a výdrž mu moc děkujeme.

Naše práce a zájmy nás občas zavedou na místa, kam se ne každý z nás má možnost podívat. Jedním z takových míst je jistě i Burkina Faso neboli Země spravedlivých, která se nachází v západní části afrického kontinentu a kam nás v rámci dokumentování svého týdne života vzala Lenka Baratoux. Podařilo se jí skvěle zachytit nejenom práci geologů v terénu, ale také tamní prostředí a život lidí, o němž i v dnešní době víme pořád tak málo.

Week of Life je jako schránka, do které si mnozí z Vás ukládají střípky svých životů, aby je pak za pár let mohli poskládat dohromady a říct: „Tohle všechno jsem prožil (nebo prožila)”. Zároveň se však tyto střípky stávají i svědectvím o tom, jak rozdílně se žije v jednotlivých státech, byť jsou třeba součástí jednoho kontintentu. A jedním takovým důležitým střípkem bude jistě i týden pana Xiong Jun, který zdokumentoval jeden týden všedního života obyvatel Čínské lidové republiky. Jeho fotografie jsou jako živé, při jejich prohlížení slyšíte ruch ulice, heknutí, které doprovází každé naložení těžkého břemene na záda dělníka, ale i ticho, které doprovází Xiong Junovo nedělní focení.

O týdnu Kristýny Fischlové se toho dá říct mnoho. Nejenomže se jí povedlo zkombinovat příjemným způsobem detailní a celkové záběry, ale její fotografie jsou navíc i velmi osobité a vybrané tak, abychom přesně poznali, kdy každý den začíná a kdy končí. Doufám, že se Kristýna Fischlová nebude zlobit, ale dnešní Výběr redakce je tak trochu určen vlastně vám všem, kteří jste nafotili svůj první týden a přitom jste se drželi pravidel projektu. Je vás v poslední době mnoho a není možné jmenovat každého z vás jednotlivě. Jsme si však jistí, že ti, o kterých dnes píšeme, se v tomto vzkazu najdou.

Prostředí, ve kterém žijeme se stává součástí našeho já a spoluvytváří naše životy. Možná i proto se pan Jan Há rozhodl zachytit ve svém týdnu atmosféru Ostravy, města, ve kterém se každý den probouzí a uléhá ke spánku. Ukazuje nám ji takovou, jakou si ji mnozí z nás představují. Tmavou, plnou kouře, se špatným životním prostředím kvůli velké koncentraci těžkého průmyslu. I přes maličko depresivní nádech je však cítit, že má tuto kolébku mnoha českých umělců a sportovců rád.