Výber redakcie

Povolání zdravotníka je jistě velmi náročné jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Způsob, jak se s pracovním stresem a zátěží vypořádat, může být i to, že se ve svém volném čase věnujeme aktivitám, které nám je pomohou odbourávat. V týdnu života zdravotnice Lindy Burdové se proto spolu s ní můžeme vnořit do života, ve kterém se mísí dny poznamenané barvou krve s těmi, které působí jako neuvěřitelně lahodná poezie.

V projektu Week of Life byl, je a také vždy bude na prvním místě jeho obsah, nikoli forma, byť se z formy mnohdy těšíme. I z tohoto důvodu nás oslovil týden 02 pana Karla Bíny, který tento důležitý fakt naprosto splňuje. Jeho set je vyrovnaný co se týče fotografického a dokumentárního sdělení, nejsou v něm žádná šedá místa, která by celkový dojem nějakým způsobem narušovala. Podařilo se mu zachytit průběh jednotlivých dní, které také vtipně “okřenil” a vytvořil tak dokumentárně čistou výpověď o jednom týdnu svého života.

Nafotit týden svého života není jednoduché. Nejsme ovlivňováni pouze sami sebou, ale také různými okolnostmi. Proto se může někdy stát, že do dokumentování svého života nedáme úplně všechno, ať už z nedostatku času nebo třeba kvůli osobním problémům. Stejně tak se ale může stát, že si svých sedm dní vychutnáme a výsledných 63 fotografií se nám pod rukama promění v nezapomenutelný zážitek. Tento pocit zažíváme i u posledního týdne grafičky Lenky Pužmanové, která své povolání šikovně zakomponovala do jednotlivých dnů a vytvořila velikonočně laděný týden, který zaujme svojí nápaditostí a radostí ze života.

Měsíc duben je známý svými aprílovými šprýmy a proměnlivým počasím, a proto nás potěšil nápad pana Il Ema, který nám ve svém dubnovém týdnu za použití dvojexpozice naservíroval svůj život ve formě 2 v 1. Už jednou jsme o panu Il Emovi psali jako o panu tajemném a jsme rádi, že přestože na nás tentokrát vyrukoval s dvojitou dávkou svého života, drží si svůj osobitý styl a opět nám nechává dostatek prostoru pro naši vlastní představivost.

O nás bez vás aneb život Jana Flašky, který i přes nechuť svého okolí nechat se „vyblejsknout” to nevzdal a nafotil svůj život, který je v jeho případě reprezentován místy, kterými denně prochází a originálními objekty, které na své cestě životem potkává. Zaměření na detaily a graficky vnímané okolí vytváří ve spojení se zajímavým zabarvením jednotlivých fotografií celek, který zaujme, nadchne, ale rozhodně nenudí. I toto je způsob, jakým se dá náš všední i nevšední život pojmout.